Náš letošní skautský tábor byl v některých ohledech stejný a v jiných byl ve srovnání s předešlými lety výjimečný. Již osmým rokem se odehrál na našem tábořišti v Ratajích nad Sázavou první tři neděle z července. Taktéž probíhala celotáborová hra, ve které byli v týmech rozděleni táborníci napříč jednotlivými oddíly. Či jsme každý týden zahajovali a končili tradičním slavnostním táborovým ohněm. To všechno a mnoho dalšího jsou zkrátka věci, které k táboření patří a v průběhu let se nemění.

Čím se však z mého pohledu poslední pobyt v Ratajích lišil, bylo výjimečně příznivé počasí, které nám umožnilo zrealizovat většinu plánovaného programu a rovněž netradiční – mnohdy taneční a kreativní – podání celotáborové hry.

Ale pěkně po pořádku. Nejprve jsme si tábor museli postavit. Z toho důvodu jsme se po nakládání vybavení z kluboven v Ratboři v pátek 28. 6. vydali směrem do Rataj. Na stavění se nás sešlo celkem hodně, takže výstavba táborových staveb probíhala, i díky pomoci některých rodičů, v dobrém tempu. Přes sobotu se nám tábor podařilo postavit a v neděli měly děti jednoduchý příjezd do připravených stanů. Program tak mohl po klidnějším nedělním příjezdovém dnu od pondělí 1. 8. první denním programem pěkně začít.

Táborníků se díky novému oddílu Kozoroh sešlo ještě větší počet než obvykle a to více než čtyřicet. Účastníci byli rozděleni do čtyř oddílů, dvou chlapeckých – Vlčat a Jestřábů, jednoho dívčího – Mýzetek a smíšeného oddílu Kozoroh. Právě oddíl Kozoroh se tábora zúčastnil letos poprvé a obohatil tak naše řady.

Třítýdenní program, který si řídí jednotlivé oddíly podle svého, probíhal z mého pohledu poklidně. Mezi aktivitami nechybělo koupání, hry v lese i na louce, písničky s kytarou ani oblíbená ruská ruleta. Za oddíl Vlčat jen ve zkratce zmíním, že se nám všechny tři týdny velmi vydařily. Dvěma vlčatům se podařilo splnit si svůj vlčáckých slib a mnoha dalším naplnit podmínky pro získání vlčků – vlčáckých zkoušek. Každý z táborových týdnů se pro náš oddíl nesl v jiném duchu – první v tábornickém, druhý v duchu osobních výzev a ve třetím jsme se snažili vést děti k poznání a souladu s přírodou. Nakolik se nám v našem vedení dařilo, musí chlapci posoudit sami, ale osobně jsem byl až na malé výhrady s programem spokojen.

Celotáborová hra, která se tentokrát nesla ve znamení světoznámého karnevalu v Riu de Janeiru, jehož start se někdo pokusil ohrozit, nám umožnila nahlédnout do brazilské kultury a taktéž otestovat některé skautské dovednosti. Táborníci museli při svém putování do Ria absolvovat dlouhou a mnohdy nebezpečnou cestu brazilskými pralesy, během níž si museli osvojit umění brazilského bojového umění capoeiry, zachránit lidské životy po výbuchu továrny či v závěru přemoci zlé mafiány, kteří měli narušení karnevalu na svědomí. Naštěstí byli naši letošní táborníci úspěšní a tak si mohli nakonec vychutnat bezstarostný taneční zážitek z karnevalu, k němuž neodmyslitelně patří i pestrobarevné kostýmy, typická hudba a zvolení jednoho z tanečníků králem karnevalu. Odměnou všem byla zároveň i závěrečná hostina.

Na závěr bych chtěl zmínit, že výčet zážitků a vzpomínek není a nemůže být úplný, protože popisovat jen činnost každého z oddílů by samo o sobě vydalo na delší text. Já nicméně doufám, že si díky této krátké zprávě uděláte o průběhu našeho tábora vlastní představu. Nezbývá než se rozloučit s vědomím, že za méně než rok tu budeme mít tábor nový a v lecčems možná i zajímavější a výjimečnější.