Stejně jako každý rok, se i letos vydaly oddíly z našeho střediska společně na výpravu, tentokrát do Přibyslavi (okres Havlíčkův Brod). Byla to už druhá výprava, na kterou s námi vyrazili Kozorozi z Kozojed.

Po příjezdu to mělo výhodu takovou, že nádraží bylo kolem 100 – 200 metrů od klubovny místních skautů, ve které jsme měli být ubytováni. Každopádně jsem zapomněl dodat, že cestou z Kolína do Přibyslavi, kterou jsme absolvovali vlakem, byl vlak plný, dá se říci, že až přeplněný lidmi. Já jsem se dokonce divil, že jsem se tam dokázal nacpat s mými věcmi, hlavně proto, že jsem jich měl několik a nebyly nejmenší (např. akordeon). Cestu jsme ale nakonec přežili v pohodě. Po příjezdu jsme se tedy vydali na cestu do kluboven, která byla do kopce. Po příchodu se ujednávalo s místními bydlení, elektřina apod. První se šli ubytovat holky, poté kluci. Vedoucí šli poslední. Klubovny se mi na první pohled líbily. Měli tam uklizeno a místnosti zde byly dost velké. Po ubytování byli účastníci rozděleni do 5 týmů, ve kterých si sami museli určit jméno. Krátce na to jim byl zadán úkol, kde měli zjistit informace o městě Přibyslav. Po 2 hodinách byli všichni zpátky i s odpověďmi. Následoval kratší odpočinek, po kterém se šla hrát ven hra „Liščí ocasy“, kam jsme se později zapojili i já s Davem. Před touto hrou byla určena i hra na pozadí, „Špagety“. Tato hra spočívá v tom, že se určí vrazi, o kterých nikdo neví. Vrah má nenápadně někomu říct 3x slovo „špagety“, ten, komu to bylo určeno, pak musí nejdéle po 2 minutách „zemřít“. Když ho někdo najde, zařve se „VRAŽDA!!!“ a všichni se seběhnou do jedné místnosti, kde se pak řeší, kdo to mohl být a odsoudí ho k smrti. Byla to zábavná hra.

Druhý den jsme jeli do Žďáru nad Sázavou, kde týmy dostaly stejný úkol jako v Přibyslavi. Podařilo se jim ho splnit docela rychle. Pak jsme se dali do pochodu skrz město na posvátné poutní místo na vrcholku, co se tyčí nad Žďárem, Zelená hora. Je tam kostelíček s pohřebištěm okolo. Bylo to tam hezké, zvláště ten výhled na město. Po prohlídce tohoto objektu jsme se vydali do muzea vláčků. Měli tam krásně zpracované dráhy a nádraží včetně žďárského nádraží a nádraží v Novém Městě na Moravě. Byly tam převážně starší vlaky, ale dali tam i vlaky novější. Dokonce nám předvedli i noční jízdu, kde to bylo všechno hezky osvícené. Následovala cesta zpátky do Přibyslavi, kde už se k nám připojili Řípek se Cvrčkem. Po příjezdu všichni hned chtěli hrát hry venku. Hráli se opět „Liščí ocasy“ a „Zloději a policajti“. Ta poslední hra nám vydržela poměrně dlouho. V pondělí naše menší skupinka o 11 lidech šla na výpravu plánovanou původně do Havlíčkovy Borové, ale kvůli jistému nedorozumění jsme nakonec naše plány museli změnit a našli jsme si novou trasu do Havlíčkova Brodu. Cesta byla příjemná, bavili jsme se a trochu jsme se i prošli. Z Havlíčkova Brodu jsme jeli vlakem zpět do Přibyslavi. Druhá skupina šla kratší trasu do Ronova nad Sázavou. Ti si to jistě také užili. Kratší dobu po příjezdu zpět jsme já a Jéňa vytáhli nástroje a hráli před večeří písničky. Všechny to bavilo, hlavně Čápa, který si vyřval hlasivky tak, že změnil barvu na červenou. Večer nechyběla ani hra „Městečko Palermo“, kterou mají všichni rádi.

V den odjezdu, což bylo úterý, se ráno začalo uklízet. Vše probíhalo bez problémů a měli jsme to docela rychle uklizené, takže zbyl čas i na nějakou tu hru. Po úspěšném předání klubovny zpět majitelům, jsme se mohli vypravit na nádraží, kde jsme už jen čekali na vlak domů. Tentokrát byl vlak více prázdný než při cestě tam. V Kolíně jsme se všichni rozloučili a mohli jsme jít domů.

Komár, oddílový rádce Jestřábů

—

Fotografie: http://modrazelva.skauting.cz/fotogalerie/