Sešli jsme se po osmé ráno na autobusové zastávce v Kozojedech, i přestože počasí nevypadalo nějak zázračně, naše skupina čítala celkem 16 členů. Hned na začátku náš čekala první zatěžkávací zkouška a to koupení lístku a jízda autobusem, který byl celkem zaplněn, naštěstí se vystupovalo až na konečné a tak vše dobře dopadlo, dokonce jsme krásně zvládli i přestup do metra a tak nás čekal jen výstup na stanici „Vyšehradská“, všemi úskalími pražské dopravy jsme krásně propluli hlavně zásluhou rodilé pražačky Pilulky, která nás neomylně vedla k cíli ,a tím byl Vyšehrad. Návštěvu tohoto místa jsme si naplánovali také z důvodu toho, že tématem letošní oddílovky jsou „Staré pověsti české“ a  Vyšehrad je místo, které se jich bezprostředně týká.

Po té co se naše skupina přesunula na toto místo, jsme zastavili u domu Popelky Biliánové, která stála u vzniku českého dívčího skautingu a byla také velkou vyšehradskou patronkou. Jakmile někteří z nás provedli nezbytný nákup upomínkových předmětů, tak jsme postoupili k rotundě sv. Martina, v jejíž blízkosti se nachází krásné dětské hřiště inspirované právě Českými pověstmi, a tak si děti zaskotačili za dohledu např. Libuše, Tety, Kazi, Přemysla, Bivoje, Kroka a dalších….. Také jsme si popovídali o tom, jak vlastně asi Vyšehrad vznikl a co se zde dá najít zajímavého.  Již na začátku našeho povídání byly děti upozorněny, aby dobře poslouchaly, že se jim to později může hodit…..

Když se všichni pořádně vyblbli a nasvačili, šli jsme se kochat krásnými výhledy na Prahu a také se podívat odkud to vlastně skočil Horymír se Šemíkem do Vltavy, na toto téma se strhla poměrně dlouhá debata a my jsme dětem museli tuto pověst ještě jednou pořádně převyprávět.

Dále naše kroky pokračovali na Vyšehradský hřbitov a Slavín. Tady jsme se snažili najít co nejvíce nám známých osobností a v neposlední řadě najít i hrob A.B. Svojsíka, u kterého se celá naše skupina zvěčnila. V poledne jsme si vyslechli, krásné zvonění baziliky sv. Petra a Pavla, po té co zvony utichly, jsme naši skupinu rozdělili na jednotlivé družiny a dali takový malý kvíz z toho, co jsme si o Vyšehradě pověděli. Nedopadlo to úplně nejhůře, první byla družina Uzlíka, druzí byli kluci a třetí místo obsadila družina Tyčky. A protože nás trápil velký hlad, vyrazilo se směr „Mekáč“ s malou zastávkou na Karlově náměstí, kde si někteří ještě chvíli pohráli na hřišti a jiní navštívili obchod s korálky.

Protože nám zbývalo po jídle ještě poměrně dost času, tak jsme se vyrazili ještě pokouknout po staré Praze. Pak už nás čekala jen cesta domů, někteří z nás byli tak unavení a plní zážitků, že usnuli v autobuse.